Přeskočit na hlavní obsah

Prácheňská hnětýnka

I když jsem při tvoření tohoto článku čerpala z více pramenů, aby byl co nejvíce komplexní, největším zdrojem je moje vlastní zkušenost a naše rodinná tradice. Narodila jsem se totiž na Prácheňsku a už moje praprababička hnětýnky pekla. S těmito půvabnými koláčky jsou neodmyslitelně spojeny moje vzpomínky na dětství, když jsme v listopadu s dětmi stavěly malé sněhuláčky z prvního sněhu a maminka na mě při setmění volala, ať už jdu domů, že hnětýnky jsou pečené a já mám jít zdobit.


Hnětýnka za tancování i za milování 


Název napovídá, že pečivo dostalo svůj název podle přípravy - hnětení těsta. Tradice praví, že hnětýnky (mětýnky, hnetynky) pekly na posvícení dívky chlapcům za to, že s nimi celý rok tancovaly. Nicméně podle knihy Josefa Čečetky z roku 1900 je dostávali i za jiné služby, které pro děvčata vykonávali :)

A co je to mětýnka?
Nejlepší pečivo, které děvče k posvícení připraví! Veliký koláč z nejlepší mouky, plný mandlí, hrozinek a vajec, v každém rohu s jiným skládáním- okázalý projev lásky hochu nejmilejšímu (...)Je hanbou odejíti s prázdnou, ale někdy ji děvče nevydá, schová ji a teprve při vyprovázení k ránu dostane ji vyvolený hoch – oslazenou několika hubičkami. 

Lidová říkanka z Prácheňska:

Posvícení máš, mě si nevšímáš, můj zlatej Martínku, tady máš hnětýnku, tu ji máš, tu ji máš. 

My jsme vždy nosili hnětýnky třídní učitelce. Tím, že téměř u všech ve třídě bylo posvíceníve stejný den, dostala učitelka tak 12 kousků naráz. Hnětýnky jsem podle této tradice nosila ještě i profesorům na univerzitě :)

Lité nebo vykrajované? Kdysi i kynuté

 Dodnes se pečou na Prácheňsku dva druhy hnětýnek. Lité a vykrajované. Kde je přesně hranice území, kde se pečou ty nebo ony, se nedá přesně určit. Třeba u nás ve vsi se vždy pekly lité, ale ve vsi už o 3 kilometry vedle, se pečou vykrajované (z lineckého těsta). Já nedám dopustit na ty naše.
Hnětýnky byly oblíbené pro svoji chuť. Každý kdo ji kdy ochutnal vám potvrdí, že má chuť jedinečnou a svou křehkostí se nemůže rovnat žádnému piškotu či koláči. Do těsta patří hodně tuku a vajec. Na tradiční recept nešetřete máslem a zkuste zavrhnout Heru či jiné rostlinné tuky. Je ale potřeba podotknout, že takováto piškotová těsta se dostala do kuchyní prostých lidí až ve druhé polovině 19. století, kdy se začalo dařit lidem o něco lépe a mohli si dovolit vydat tucet vajec, hroudu másla a pytel té nejlepší mouky na posvícení. Do té doby se hnětýnky pekly kynuté, z podobného těsta jako jidáše. Tvar byl však stále kulatý a různě zdobený copánky z těsta.
 


Vykrajované hnětýnky Eriky Mikeškové


Kynuté hnětýnky osadního výboru Svojnice- připravovala paní Růžena Vinciková, fotila Milada Mušková.

Přeplácaná krása


Hnětýnky se zdobí polevou. Ta je dnes hlavně čokoládová. Bílá poleva je starší a dělá se z rumu a cukru. Někdo používá i klasickou citrónovou polevu nebo bílou čokoládu. Hnětýnka se pak zdobí nejčastěji cukrovými ozdobami. Dnes je můžeme obzvláště na Prácheňsku nakoupit v nejrůznějších tvarech a barvách. Viděla jsem opice s bánány, králíky s mrkví, půllitry s pivem, pavouky.... Klasickými a tradičními motivy však zůstávají květiny a lístečky všech tvarů s barev, srdíčka a holubičky. Hnětýnka by měla být zdobená bohatě, ba až přeplácaná. Moje prababička vždy zdobila hnětýnky cukrovým želé, ale já to nesnášela a vždy jsem želé sloupala. U současných cukrových ozdob se ale občas musíme divit při čtení složení výrobku. A tak si některé rodiny vyrábí i své vlastní ozdoby. Některé šikovné hospodyně zvládají překrásně zdobit jen kombinacemi dvou různěbarevných polev.

 
Ke zdobení můžete použít celé nebo půlené lentilky.
 

Rodinný poklad

V dnešní době snadno seženete v každém obchodě s nádobím a domácími potřebami formy na hnětýnky, které pak užijete celý rok na různé košíčky. Dají se koupit malé i velké formy na lité těsto. Na vykrajované hnětýnky vám stačí prostě vykrajovátko ve tvaru květiny. Já používám náš rodinný poklad. Prababička mi při odchodu do domova důchodců darovala své formy na hnětýnky. Staré keramické. Jsou prostě nádherné, nemyslíte? Možná v bazaru takové seženete, ale asi se plácnete přes kapsu. 
 Přiznám se, že i v dspělosti se každý rok na Martinské posvícení těším jako malá holka. Hnětýnky skutečně peču jen a jen na ten jeden den v roce a jsou pro mě jako pro jiné kapr se salátem o Vánocích. Jejich chuť je jedinečná, nezaměnitelná a děděná po celá pokolení. 




Hnětýnky a formy od Lenky Turkové

Klasická prácheňská litá hnětýnka: 

Recept starý minimálně 12 let.
Na 12 malých nebo 6 velkých hnětýnek:

Formičky na hnětýnky poctivě vymažte sádlem a vysypejte strouhankou. 300 g polohrubé mouky smíchejte s práškem do pečiva z vinného kamene. V misce utřete do pěny kostku másla s 200 g cukru, přilijte lžíci rumu a  pravý vanilkový cukr nebo vanilku. Ze čtyř vajec  oddělte žloutky a bílky, bílky vyšlehejte do tuhého sněhu a žloutky přidejte k tuku s cukrem a promíchejte. Do žloutkové směsy postupně přidávejte mouku a opatrně vmíchávejte sníh. Těsto po lžících vložte do formiček, pokryjte jen dno, těsto se rozlije a hodně nabyde. Pro jistotu dávejte formičky na plech a ne rovnou do trouby, kdyby přetekly. Pečte v předehřáté troubě na 180 stupňů asi 20 minut podle velikosti forem. Když je špejle suchá, hnětýnky jsou hotové. Hnětýnky polijte polevou (rozpuštěná čokoláda, cukr s rumem, bílá čokoláda, cukr s citrónou šťávou...). Do ještě tekuté polevy zapíchejte ozdobičky. Nechte pořádně zatuhnout. Hnětýnky jsou dobré ještě  4-5 dní po upečení.



Odlehčená a moderní varianta:

Pro dietáře nebo prostě ty, kteří to mají rádi lehčí. 

Potřebujete na 3 hnětýnky:

200g polohrubé rýžové mouky
2 vejce
1 velkou lžičku másla
1 velkou lžičku kokosového tuku
2 lžíce ořechového oleje
1 kypřící prášek do pečiva
1 lžíci medu (kokosové cukru, sirupu...)

Med, tuky a žloutky vešleháme do pěny. Z bílků si vyšleháme sníh. Mouku smícháme s kypřidlem. Do žloutkové směsy postupně opatrně vmícháváme mouku i sníh. Formičky vytřeme tukem a vysypeme moukou nebo lépe strouhankou. Do formiček přidáme těsto na 1 cm tloušťky. Pečeme na 180 stupňů asi 20 minut. Po vystydnutí zdobíme rozpuštěnou čokádou popřípadě rumovou nebo citrónovou polevou a cukrovími ozdobičkami.

Recept na vykrajované hnětýnky podle SOU Horažďovice 

Kromě jižních Čech jsou hnětýnky málo známé a tak, aby čtenář uvěřil, že nejde o můj výmysl, a že popularita hnětýnek je stále vysoká. Udělala jsem průzkum mezi uživateli stránky Strakoňáci. Do druhého dne jsem byla zasypána recepty, fotkami a povídáním o rodinné tradici pečení hnětýnek. Tato tradice je stále živá a vyvíjí se.

Hnětýnky od Ivy Schovancové

Hnětýnky paní Heleny Doležalové
Veronika Rábová
Marie Frencová
Marie Chocholová - ty se mi líbí nejvíc <3

.
Zdroje ke článku:

Kuchařská kniha: sbírka vyzkoušených jídelních předpisů, F. Šimáček, 1897

Těstohrátky, aneb jihočeské lidové pečivo tradičně i netradičně, Mgr. Marcela Macková, JM v ČB, 2017.

Od kolébky do hrobu, Lidopisné obrázky z Poděbradska: Čečetka Josef, 1900.

Článek napsala Lucie Štěpničková Švihovcová
Fotografie jsou z archivu autorky případně je u nich uveden autor.

Poděkování patří všem autorkám všech autentických fotografií.

L. Štěpničková Švihovcová, Blog Mamka z farmy. Sledujte mě na instagramu mamka.zfarmy nebo na FB. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zázrak jménem tvaroh

Lidé se odjakživa snažili tak choulostivou surovinu jakou je mléko, uchovat co nejdéle. Sýry obecně, a s nimi i tvaroh, mají domovinu pravděpodobně v Orientu, kde kvůli teplému počasí docházelo k největší nutnosti uchování mléka na delší dobu. Výroba tvarohu se tisíce let vlastně neměnila, hospodyně stavěly krajáče s mlékem ke kamnům nebo na slunce, aby co nejrychleji zkyslo .Získanou surovinu pak používaly nejen k přípravě chutných jídel, ale i k léčení. Bylo ho až moc a všude Tvaroh se  běžně večeřel na chlebu rozmíchaný s novým máslem nebo kyselým mlékem. Zcela běžné byly i pomazánky z tvarohu rozhuda nebo toleranc .  Rozhuda, (výživný pokrm z tvarohu,másla, pažitky s trochou soli a kmínu. Maže se na chléb a jí se ke  kyselému mléku zejména v teplých měsících). Víš, co nevíš? Josef R. Vilímek,  1931.  Tvaroh se kořenil paprikou, pažitkou, cibulí nebo kvašenou okurkou. Takový se pak posílal jen na pole, kde byla poblíž studánka. Jinak se jedl tvar

Nenáviděné a pomluvené maso

Dnes na telecí narazíme jen zřídka. Mnozí z vás ho možná ještě ani neochutnali. Telecího bylo kdysi mnohem více než dnes. Mléčný průmysl telata potřebuje, neboť jen otelená kráva dává mléko. I v minulosti tak na každém gruntu, kde měli dojnici, přibylo z jara tele. Pokud však krávu chcete dojit, musíte od ní časem stále větší a větší tele oddělit. Každý statek tak ročně vyprodukoval několik telat. Jenže, co s nimi? telecí krk z naší farmy    Na vsi telecí skoro neznali Jalovičky se samosebou prodaly na trhu, aby se z nich za dva roky staly zase dojnice. Býky v dnešní době vykrmujeme a zhruba ve věku dvou let je posíláme na jatka k získání hovězího. Nutno je ale podotknout, že v současnosti pěstujeme na polích více obilí na zeleno, tedy na krmení, než pro svoji vlastní potřebu jídla. Naši předci však co největší plochy osívali pro sebe a vykrmovat dva roky býka by pro ně představovalo obrovskou zátěž. Jiných zdrojů masa bylo na vsi víc než dost, ale naopak hotové peníze př