Z historie vesniček a polí

Dnes na telecí narazíme jen zřídka. Mnozí z vás ho možná ještě ani neochutnali. Telecího bylo kdysi mnohem více než dnes. Mléčný průmysl telata potřebuje, neboť jen otelená kráva dává mléko. I v minulosti tak na každém gruntu, kde měli dojnici, přibylo z jara tele. Pokud však krávu chcete dojit, musíte od ní časem stále větší a větší tele oddělit. Každý statek tak ročně vyprodukoval několik telat. Jenže, co s nimi? telecí krk z naší farmy    Na vsi telecí skoro neznali Jalovičky se samosebou prodaly na trhu, aby se z nich za dva roky staly zase dojnice. Býky v dnešní době vykrmujeme a zhruba ve věku dvou let je posíláme na jatka k získání hovězího. Nutno je ale podotknout, že v současnosti pěstujeme na polích více obilí na zeleno, tedy na krmení, než pro svoji vlastní potřebu jídla. Naši předci však co největší plochy osívali pro sebe a vykrmovat dva roky býka by pro ně představovalo obrovskou zátěž. Jiných zdrojů masa bylo na vsi víc než dost, ale naopak hotové peníze př

Kuchyně našich praprababiček vypadaly jistě docela jinak než ty naše. Vybrala jsem pár krásných a užitečných kousků, které dnes potkáme v moderních kuchyních jen velmi zřídka, zato sto padesát let zpátky by se bez nich neobešla žádná hospodyně. Všechny fotografie jsou pořízeny v Jihočeském zemědělském muzeu, na středověkém mlýně v Hoslovicích nebo jde o nádobí moje a mojí tety. Krajáče  jsou nádoby na mléko a vaření mléka. Původně stály na třech nožkách nad otevřeným ohništěm a po zavedení sporáků získaly svou nynější podobu. Mléko bylo dříve stěžejní potravina a téměř vždy se svařovalo, takže krajáče zůstaly v domácnostech našich babiček až do konce 19. století, kdy se začaly používat smaltované hrnce. V některých domácnostech je najdeme i dnes, ale spíše nerezové. Tradičně je krajáč spojován se symboly hojnosti a úrody.   Díže Tato velká nádoba sloužila především pekařům na zadělávání velkého množství těsta. Ke každé správné díži patřilo víko, aby

Lidé se odjakživa snažili tak choulostivou surovinu jakou je mléko, uchovat co nejdéle. Sýry obecně, a s nimi i tvaroh, mají domovinu pravděpodobně v Orientu, kde kvůli teplému počasí docházelo k největší nutnosti uchování mléka na delší dobu. Výroba tvarohu se tisíce let vlastně neměnila, hospodyně stavěly krajáče s mlékem ke kamnům nebo na slunce, aby co nejrychleji zkyslo .Získanou surovinu pak používaly nejen k přípravě chutných jídel, ale i k léčení. Bylo ho až moc a všude Tvaroh se  běžně večeřel na chlebu rozmíchaný s novým máslem nebo kyselým mlékem. Zcela běžné byly i pomazánky z tvarohu rozhuda nebo toleranc .  Rozhuda, (výživný pokrm z tvarohu,másla, pažitky s trochou soli a kmínu. Maže se na chléb a jí se ke  kyselému mléku zejména v teplých měsících). Víš, co nevíš? Josef R. Vilímek,  1931.  Tvaroh se kořenil paprikou, pažitkou, cibulí nebo kvašenou okurkou. Takový se pak posílal jen na pole, kde byla poblíž studánka. Jinak se jedl tvar