Kuchyně našich praprababiček vypadaly jistě docela jinak než ty naše.
Vybrala jsem pár krásných a užitečných kousků, které dnes potkáme v
moderních kuchyních jen velmi zřídka, zato sto padesát let zpátky by se
bez nich neobešla žádná hospodyně. Všechny fotografie jsou pořízeny v
Jihočeském zemědělském muzeu, na středověkém mlýně v Hoslovicích nebo
jde o nádobí moje a mojí tety.
Krajáče
jsou nádoby na mléko a vaření mléka. Původně stály na třech nožkách nad
otevřeným ohništěm a po zavedení sporáků získaly svou nynější podobu.
Mléko bylo dříve stěžejní potravina a téměř vždy se svařovalo, takže
krajáče zůstaly v domácnostech našich babiček až do konce 19. století,
kdy se začaly používat smaltované hrnce. V některých domácnostech je
najdeme i dnes, ale spíše nerezové. Tradičně je krajáč spojován se
symboly hojnosti a úrody.
Díže
Tato velká nádoba sloužila především pekařům na zadělávání velkého
množství těsta. Ke každé správné díži patřilo víko, aby se dala zavřít a
těsto dobře kynulo a také kopist - dlouhé a úzké pádlo, kterým se těsto
míchalo.
Ošatky
Nebo také slaměnky pokud byly vyrobené ze slámy. Dnes je používáme spíše
jako dekoraci, ale dříve neodmyslitelně patřily ke každé venkovské
domácnosti a především k pekařským dílnám. Pekaři do ošatek dávali
vykynout chléb. Ten se však pekl jen párkrát do měsíce a to ve velkém
množství. Proto muselo být v domácnosti ošatek hned několik. Jejich
využití bylo ale široké, od nádoby na posbíraná vejce až po krmení pro
dobytek. Nejčastěji byly mělké s průměrem okolo 30 cm.
Lžičník
O existenci lžičníků jsem dlouho neměla ani zdání a už vůbec jsem
netušila, že ho máme doma jako držák na hřebeny. Když se musela prodat
chalupa na samotě, ve které bydlela moje prababička, našli jsme na půdě
podivnou drátovanou "poličku". Vzali jsme si ji domů a 20 let jí
používali na hřebeny, sponky a čelenky. Až letos jsem se dozvěděla, že
jde o držák na lžíce.
Už od středověku se jedlo hlavně rukama. Lžíce se používala jen na
tekutou stravu. Vidlička sice byla známá, ale církvi připomínala ďáblovy
vidle. Lžičníky jsou staré jako samy lžíce. Jsou to vlastně poličky s
otvory pro lžíce. Vyráběly se z plechu, drátků, dřeva... Často bývaly
zdobené, protože byly v kuchyni na jasně viditelném místě. Občas na nich
bylo i datum svatby, během níž lžičník dostala hospodyně do výbavy.
Později je vytlačily příborníky, ale na odkládání vařeček se používaly
stále. I my se rozhodly lžičník darovat tetě, aby mohl sloužit svému
účelu.
Bandaska
Mít krávu znamenalo nemít hlad. Mléko patřilo k velmi důležitým a
základním surovinám. Kdo neměl krávu, měl alespoň bandasku, aby s ní
mohl chodit k někomu, kdo krávu měl. Kromě mléka se do bandasky lilo
pivo nebo polévka, kterou si dělníci brali do práce. Nejčastěji byly
smaltované s pevným víčkem, aby se obsah nevylil. Dnes má už bandasku
málokdo, a když už tak nerezovou.
Okřín
Mísu, ve které se zadělává těsto má doma každý, ale asi ne takovou se
dvěma uchy po stranách. Okříny byly kulatého nebo oválného tvaru s již
zmíněnými uchy. Vyráběly se z jednoho kusu dřeba a pokud se v nich
zrovna nezadělávalo, uchovávala v nich hospodyně zásoby sušeného ovoce
nebo luštěnin.
Smetaník
Smetana je mléčný tuk, který se usazuje na hladině nadojeného zchladlého
mléka. Dá se snadno sebrat naběračkou nebo lžičkou z mléčné hladiny,
ale naši předci měli tyto speciální hrnce s "trubákem". Smetana se
usadila na hladině a pomocí tohoto trubáku se rovnou slila. Později
trubáky nahradily odstředivky.
Líbí se vám podobné články? Máte doma i vy nějaký takový poklad a netušili jste k čemu slouží? Chcete další článek na stejné téma?
Komentáře
Okomentovat