Přeskočit na hlavní obsah

Každý frajer z 19. století chtěl mít svůj portrét s krávou

Roku 1802 vyšlechtili britští chovatelé zcela ojedinělého býka. Ve speciálně navrženém voze zvíře absolvovalo doslova "turné" po celé zemi.  Zvíře vážící téměř 3.000 liber (1.361 kg) vzbuzovalo senzaci a obdiv. Kresby Durhamského volka se začaly prodávat po tisících kusech a z vola se stala superstar anglického venkova.  Bohatí briští sedláci, ve snaze získat popularitu, začali chovat stále větší a tučnější zvířata. Dychtiví po zvěčnění svého chovatelského úspěchu pak nechávali sebe a svá zvířata portrétovat. A obecenstvo se těchto kreseb nemohlo nabažit. 

Tlusté zvíře na tenkých nožkách = nejlepší reklama

Počátek 19. století byl vrcholem v malbě hospodářských zvířat. Mezi často portrétovaná zvířata patřili koně, kteří byly znázorněni v štíhlích liniích, aby tak vynikla jejich rychlost a půvab. U ostatních zvířat byla vyžadována korpulence. Na obrázcích z této doby tak můžeme vidět obrovská prasata, ovce i krávy na úzkých nožičkách. K nim pak bývá často přimalován i majitel, jak si je pyšně prohlíží. Jindy zvíře stojí samo a vzhlíží k vesnici, kde na něj čeká jídlo. Tento styl malby je označován jako rustikální naivní umění. Mělo sloužit jako reklama a vzbuzovat obdiv a úžas. 




Zvířecí celebrity v boji s hladem

Pokud bylo zvíře obzvlášť velké, sloužilo k propagaci farmáře na výstavách. To vytvořilo prakticky zvířecí celebrity, jako byl právě Durhamský vůl, který se dostal v podobě kresby i na talíře. Taková zvířata se pak prodávala za velké peníze. Obvykle však jen ti nejbohatší farmáři měli dost prostředků k vykrmení tak velkých zvířat. Podle historičky Harriet Ritvo byli menší zemědělci v tehdy vydávaných publikacích varováni před výkrmem a šlechtěním tak velkých zvířat. Snažit se konkurovat bohatým sedláků je pak mohlo stát celou úrodu a všechny peníze. 
Nicméně chov takovýchto zvířat byl na počátku 19. století velmi důležitý. Polulace se s průmyslovou revolucí začínala značně zvětšovat a s ní i potřeba stále vyšší produkce masa a tuku. Díky prestiži a sebepropagaci se šlechtění a výrkm zlepšoval velmi rychle. Průměrná hmotnost krav v tomto období vzrostla z 1710 liber na 1795 liber (775 kg na 814 kg).
 Obrazy na objednávku byly podle profesora Rona Broglio často přehnané a nerealistické. Pro prasata byl  ideálem krásy tvar koule, pro krávy pravidelný obdélník a pro ovce ovál. 








  The Craven Heifer 

byla kráva, která žila v letech 1807 -1815. Dodnes zůstává největší krávou v historii Anglie
Tuto krávu vyšlechtil a vykrmil  reverend William Carr v opatství Bolton Abbey v panství vévody z Devonshire. Byla tak velká, že kvůli ní museli postavit nová vrata, aby ji dostali ze statku ven. Tyto vrata jsou v opatství dodnes. 
Posléze ji koupil John Watkinson z Halton East za 200 liber (v dnešních cenách asi za 350 000) korun). Následně jela na turné a obdivovali ji obyvatelé celé Británie. Její obraz z roku 1811 byl pak prodán v roce 2013 v aukci za téměř 600 000 korun. 
  

The Durham Ox 

plemene Shorthorn se narodil v roce 1796 na dvoře Charlese  Collinga z Ketton Hall v sevevrovýchodní Anglii. Colling a jeho bratr se považují za průkopníky chovatelství skotu na přelomu 18. a 19 století a značně se podíleli na zlepšování vlastností shorthornského skotu. 
V roce 1801 byl vůl prodán společnosti John Day of Harmston za více než půl miliónu korun. Následně byl převážen speciálním vozem taženým 4 koni po celé zemi. Vstupné na výstavu tohoto dobytka vyšlo asi na 3 tisíce korun. V únoru 1807 se zvíře zranilo a zranění se nepodařilo zaléčit. V dubnu byl tedy utracen a jeho váha po porážce dosahovala 1.200 kilogramů. 




Dnes se nám tyto obrázky zdají úsměvné, ale stále zdobí interiér hospod v některých venkovských částech Anglie. Stejně tak jména těchto zvířecích celebrit zůstávají v názvech hostinců po celé zemi. 





Článek volně přeložila a upravila z Britského originálu Farmářka Lucka - Lucie Štěpničková:

In 19th-Century Britain, The Hottest Status Symbol Was a Painting of Your Cow, Anne Ewbank 13.12.2007, https://www.atlasobscura.com/articles/britain-cows-pig-sheep-paintings-livestock


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prácheňská hnětýnka

I když jsem při tvoření tohoto článku čerpala z více pramenů, aby byl co nejvíce komplexní, největším zdrojem je moje vlastní zkušenost a naše rodinná tradice. Narodila jsem se totiž na Prácheňsku a už moje praprababička hnětýnky pekla. S těmito půvabnými koláčky jsou neodmyslitelně spojeny moje vzpomínky na dětství, když jsme v listopadu s dětmi stavěly malé sněhuláčky z prvního sněhu a maminka na mě při setmění volala, ať už jdu domů, že hnětýnky jsou pečené a já mám jít zdobit. Hnětýnka za tancování i za milování  Název napovídá, že pečivo dostalo svůj název podle přípravy - hnětení těsta. Tradice praví, že hnětýnky (mětýnky, hnetynky) pekly na posvícení dívky chlapcům za to, že s nimi celý rok tancovaly. Nicméně podle knihy Josefa Čečetky z roku 1900 je dostávali i za jiné služby, které pro děvčata vykonávali :) A co je to mětýnka? Nejlepší pečivo, které děvče k posvícení připraví! Veliký koláč z nejlepší mouky, plný mandlí, hrozinek a vajec,...

Zázrak jménem tvaroh

Lidé se odjakživa snažili tak choulostivou surovinu jakou je mléko, uchovat co nejdéle. Sýry obecně, a s nimi i tvaroh, mají domovinu pravděpodobně v Orientu, kde kvůli teplému počasí docházelo k největší nutnosti uchování mléka na delší dobu. Výroba tvarohu se tisíce let vlastně neměnila, hospodyně stavěly krajáče s mlékem ke kamnům nebo na slunce, aby co nejrychleji zkyslo .Získanou surovinu pak používaly nejen k přípravě chutných jídel, ale i k léčení. Bylo ho až moc a všude Tvaroh se  běžně večeřel na chlebu rozmíchaný s novým máslem nebo kyselým mlékem. Zcela běžné byly i pomazánky z tvarohu rozhuda nebo toleranc .  Rozhuda, (výživný pokrm z tvarohu,másla, pažitky s trochou soli a kmínu. Maže se na chléb a jí se ke  kyselému mléku zejména v teplých měsících). Víš, co nevíš? Josef R. Vilímek,  1931.  Tvaroh se kořenil paprikou, pažitkou, cibulí nebo kvašenou okurkou. Takový se pak posílal jen na pole, kde byla poblíž stud...

Nenáviděné a pomluvené maso

Dnes na telecí narazíme jen zřídka. Mnozí z vás ho možná ještě ani neochutnali. Telecího bylo kdysi mnohem více než dnes. Mléčný průmysl telata potřebuje, neboť jen otelená kráva dává mléko. I v minulosti tak na každém gruntu, kde měli dojnici, přibylo z jara tele. Pokud však krávu chcete dojit, musíte od ní časem stále větší a větší tele oddělit. Každý statek tak ročně vyprodukoval několik telat. Jenže, co s nimi? telecí krk z naší farmy    Na vsi telecí skoro neznali Jalovičky se samosebou prodaly na trhu, aby se z nich za dva roky staly zase dojnice. Býky v dnešní době vykrmujeme a zhruba ve věku dvou let je posíláme na jatka k získání hovězího. Nutno je ale podotknout, že v současnosti pěstujeme na polích více obilí na zeleno, tedy na krmení, než pro svoji vlastní potřebu jídla. Naši předci však co největší plochy osívali pro sebe a vykrmovat dva roky býka by pro ně představovalo obrovskou zátěž. Jiných zdrojů masa bylo na vsi víc než dost, ale naopak hotové ...