Přeskočit na hlavní obsah

Každý frajer z 19. století chtěl mít svůj portrét s krávou

Roku 1802 vyšlechtili britští chovatelé zcela ojedinělého býka. Ve speciálně navrženém voze zvíře absolvovalo doslova "turné" po celé zemi.  Zvíře vážící téměř 3.000 liber (1.361 kg) vzbuzovalo senzaci a obdiv. Kresby Durhamského volka se začaly prodávat po tisících kusech a z vola se stala superstar anglického venkova.  Bohatí briští sedláci, ve snaze získat popularitu, začali chovat stále větší a tučnější zvířata. Dychtiví po zvěčnění svého chovatelského úspěchu pak nechávali sebe a svá zvířata portrétovat. A obecenstvo se těchto kreseb nemohlo nabažit. 

Tlusté zvíře na tenkých nožkách = nejlepší reklama

Počátek 19. století byl vrcholem v malbě hospodářských zvířat. Mezi často portrétovaná zvířata patřili koně, kteří byly znázorněni v štíhlích liniích, aby tak vynikla jejich rychlost a půvab. U ostatních zvířat byla vyžadována korpulence. Na obrázcích z této doby tak můžeme vidět obrovská prasata, ovce i krávy na úzkých nožičkách. K nim pak bývá často přimalován i majitel, jak si je pyšně prohlíží. Jindy zvíře stojí samo a vzhlíží k vesnici, kde na něj čeká jídlo. Tento styl malby je označován jako rustikální naivní umění. Mělo sloužit jako reklama a vzbuzovat obdiv a úžas. 




Zvířecí celebrity v boji s hladem

Pokud bylo zvíře obzvlášť velké, sloužilo k propagaci farmáře na výstavách. To vytvořilo prakticky zvířecí celebrity, jako byl právě Durhamský vůl, který se dostal v podobě kresby i na talíře. Taková zvířata se pak prodávala za velké peníze. Obvykle však jen ti nejbohatší farmáři měli dost prostředků k vykrmení tak velkých zvířat. Podle historičky Harriet Ritvo byli menší zemědělci v tehdy vydávaných publikacích varováni před výkrmem a šlechtěním tak velkých zvířat. Snažit se konkurovat bohatým sedláků je pak mohlo stát celou úrodu a všechny peníze. 
Nicméně chov takovýchto zvířat byl na počátku 19. století velmi důležitý. Polulace se s průmyslovou revolucí začínala značně zvětšovat a s ní i potřeba stále vyšší produkce masa a tuku. Díky prestiži a sebepropagaci se šlechtění a výrkm zlepšoval velmi rychle. Průměrná hmotnost krav v tomto období vzrostla z 1710 liber na 1795 liber (775 kg na 814 kg).
 Obrazy na objednávku byly podle profesora Rona Broglio často přehnané a nerealistické. Pro prasata byl  ideálem krásy tvar koule, pro krávy pravidelný obdélník a pro ovce ovál. 








  The Craven Heifer 

byla kráva, která žila v letech 1807 -1815. Dodnes zůstává největší krávou v historii Anglie
Tuto krávu vyšlechtil a vykrmil  reverend William Carr v opatství Bolton Abbey v panství vévody z Devonshire. Byla tak velká, že kvůli ní museli postavit nová vrata, aby ji dostali ze statku ven. Tyto vrata jsou v opatství dodnes. 
Posléze ji koupil John Watkinson z Halton East za 200 liber (v dnešních cenách asi za 350 000) korun). Následně jela na turné a obdivovali ji obyvatelé celé Británie. Její obraz z roku 1811 byl pak prodán v roce 2013 v aukci za téměř 600 000 korun. 
  

The Durham Ox 

plemene Shorthorn se narodil v roce 1796 na dvoře Charlese  Collinga z Ketton Hall v sevevrovýchodní Anglii. Colling a jeho bratr se považují za průkopníky chovatelství skotu na přelomu 18. a 19 století a značně se podíleli na zlepšování vlastností shorthornského skotu. 
V roce 1801 byl vůl prodán společnosti John Day of Harmston za více než půl miliónu korun. Následně byl převážen speciálním vozem taženým 4 koni po celé zemi. Vstupné na výstavu tohoto dobytka vyšlo asi na 3 tisíce korun. V únoru 1807 se zvíře zranilo a zranění se nepodařilo zaléčit. V dubnu byl tedy utracen a jeho váha po porážce dosahovala 1.200 kilogramů. 




Dnes se nám tyto obrázky zdají úsměvné, ale stále zdobí interiér hospod v některých venkovských částech Anglie. Stejně tak jména těchto zvířecích celebrit zůstávají v názvech hostinců po celé zemi. 





Článek volně přeložila a upravila z Britského originálu Farmářka Lucka - Lucie Štěpničková:

In 19th-Century Britain, The Hottest Status Symbol Was a Painting of Your Cow, Anne Ewbank 13.12.2007, https://www.atlasobscura.com/articles/britain-cows-pig-sheep-paintings-livestock


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prácheňská hnětýnka

I když jsem při tvoření tohoto článku čerpala z více pramenů, aby byl co nejvíce komplexní, největším zdrojem je moje vlastní zkušenost a naše rodinná tradice. Narodila jsem se totiž na Prácheňsku a už moje praprababička hnětýnky pekla. S těmito půvabnými koláčky jsou neodmyslitelně spojeny moje vzpomínky na dětství, když jsme v listopadu s dětmi stavěly malé sněhuláčky z prvního sněhu a maminka na mě při setmění volala, ať už jdu domů, že hnětýnky jsou pečené a já mám jít zdobit. Hnětýnka za tancování i za milování  Název napovídá, že pečivo dostalo svůj název podle přípravy - hnětení těsta. Tradice praví, že hnětýnky (mětýnky, hnetynky) pekly na posvícení dívky chlapcům za to, že s nimi celý rok tancovaly. Nicméně podle knihy Josefa Čečetky z roku 1900 je dostávali i za jiné služby, které pro děvčata vykonávali :) A co je to mětýnka? Nejlepší pečivo, které děvče k posvícení připraví! Veliký koláč z nejlepší mouky, plný mandlí, hrozinek a vajec, v každém rohu

Zázrak jménem tvaroh

Lidé se odjakživa snažili tak choulostivou surovinu jakou je mléko, uchovat co nejdéle. Sýry obecně, a s nimi i tvaroh, mají domovinu pravděpodobně v Orientu, kde kvůli teplému počasí docházelo k největší nutnosti uchování mléka na delší dobu. Výroba tvarohu se tisíce let vlastně neměnila, hospodyně stavěly krajáče s mlékem ke kamnům nebo na slunce, aby co nejrychleji zkyslo .Získanou surovinu pak používaly nejen k přípravě chutných jídel, ale i k léčení. Bylo ho až moc a všude Tvaroh se  běžně večeřel na chlebu rozmíchaný s novým máslem nebo kyselým mlékem. Zcela běžné byly i pomazánky z tvarohu rozhuda nebo toleranc .  Rozhuda, (výživný pokrm z tvarohu,másla, pažitky s trochou soli a kmínu. Maže se na chléb a jí se ke  kyselému mléku zejména v teplých měsících). Víš, co nevíš? Josef R. Vilímek,  1931.  Tvaroh se kořenil paprikou, pažitkou, cibulí nebo kvašenou okurkou. Takový se pak posílal jen na pole, kde byla poblíž studánka. Jinak se jedl tvar

Nenáviděné a pomluvené maso

Dnes na telecí narazíme jen zřídka. Mnozí z vás ho možná ještě ani neochutnali. Telecího bylo kdysi mnohem více než dnes. Mléčný průmysl telata potřebuje, neboť jen otelená kráva dává mléko. I v minulosti tak na každém gruntu, kde měli dojnici, přibylo z jara tele. Pokud však krávu chcete dojit, musíte od ní časem stále větší a větší tele oddělit. Každý statek tak ročně vyprodukoval několik telat. Jenže, co s nimi? telecí krk z naší farmy    Na vsi telecí skoro neznali Jalovičky se samosebou prodaly na trhu, aby se z nich za dva roky staly zase dojnice. Býky v dnešní době vykrmujeme a zhruba ve věku dvou let je posíláme na jatka k získání hovězího. Nutno je ale podotknout, že v současnosti pěstujeme na polích více obilí na zeleno, tedy na krmení, než pro svoji vlastní potřebu jídla. Naši předci však co největší plochy osívali pro sebe a vykrmovat dva roky býka by pro ně představovalo obrovskou zátěž. Jiných zdrojů masa bylo na vsi víc než dost, ale naopak hotové peníze př