Přeskočit na hlavní obsah

Tisíciletí bylo lidstvo posedlé tučnoocasou ovcí

Podle Herodota, otce historie, se cestovatelé v Arábii mohli docela snadno potkat s létajícími hady, ptáky, kteří si staví svá hnízda ze skořice a ovcemi, které měly ocasy tak dlouhé, že je tahaly po zemi. Řecký učenec Hérodotos přímo v Arábii nebyl, ale své knihy plnil příběhy o tučnoocasé ovci, o které slyšel z vyprávění. Možná ani netušil, že ze všech jeho bájných a pohádkových zvířat je zrovna tohle zcela reálné. 








Ocas vážící 36 kilo

Po tisíciletí lidé chovali ovce s co nejtlustšími ocasy. Na tato plemena můžeme narazit hlavně ve střední Asii nebo v Africe. Některé ovce mají ocasy ve tvaru pádla, jiným se různě vlní. Ocasy ovcí Awassi mohou vážit asi 26 liber (12 kilo), což je vlastně nic ​​ve srovnání s ovcí, kterou popsal kronikář Leo Africanus ze 16. století. Její ocas měl vážit celých 80 liber (36 kilo). Tyto výrazné ovce pak umělci vyobrazovali v mozaikách i skalních malbách. Dokonce i Bible mluví i tučnoocasé ovci*. V uměleckém podání jsou ovce vyobrázovány s ocasi tak tlustými, že za sebou musí tahat vozík, na němž přítěž vezou. To pak dalo vzniknout bájím o těchto stvoření. 

Ovce Awassi





Je libo jehněčí v ocasním tuku?

Tuk z chovostu představuje pro ovce významný zdroj živin v době jejich nedostatku. Lidé však takováto zvířata hledali z jiných důvodů- kulinářských. Tuk z ovčího ocasu je výborný ke kuchyňské úpravě a používal se i jako konzervační prostředek (podobně jako u nás s vepřovým sádlem). Podle historika Charlese Perry je ocas ovce více vystaven chladu a tuk v něm má nižší teplotu tání. Podobá se tedy strukturou spíše máslu než loji.
Libanonská awarma se například skládá z nakrájeného jehněčího masa konzervovaného v ocasním sádle. Tento confit se podává k hummusu nebo vejcím. 






Dnes se s tlustými ocasy u ovcí setkáváme minimálně. Současní farmáři ovcím naopak ocasy ze zdravotních důvodů zkracují, a dělají to dobře. Ovce si na ně kálí a to velmi znečišťuje vlnu na chvostu, často pak vznikají infekce ohrožující život zvířete. Ovčí tuk se však obecně se používá stále méně při přípravě pokrmů a možná je to škoda. Koneckonců tisícletá historie není nic pro dnešní "tukofóbickou" společnost. 

*Bible Leviticus 7
  • Toto je řád oběti za vinu; je to velesvaté.
  • Na místě, na němž se poráží dobytče pro zápalnou oběť, bude se porážet i pro oběť za vinu. Jeho krví pokropí kněz oltář dokola.
  • Pak přinese všechen tuk z něho, tučný ocas a tuk pokrývající vnitřnosti,
  • dále obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok; odejme jej nad ledvinami.

Z anglického originálu volně přeložila a upravila Farmářka Lucka - Lucie Štěpničková Švihovcová. 

https://www.atlasobscura.com/articles/what-is-a-fat-tailed-sheep

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prácheňská hnětýnka

I když jsem při tvoření tohoto článku čerpala z více pramenů, aby byl co nejvíce komplexní, největším zdrojem je moje vlastní zkušenost a naše rodinná tradice. Narodila jsem se totiž na Prácheňsku a už moje praprababička hnětýnky pekla. S těmito půvabnými koláčky jsou neodmyslitelně spojeny moje vzpomínky na dětství, když jsme v listopadu s dětmi stavěly malé sněhuláčky z prvního sněhu a maminka na mě při setmění volala, ať už jdu domů, že hnětýnky jsou pečené a já mám jít zdobit. Hnětýnka za tancování i za milování  Název napovídá, že pečivo dostalo svůj název podle přípravy - hnětení těsta. Tradice praví, že hnětýnky (mětýnky, hnetynky) pekly na posvícení dívky chlapcům za to, že s nimi celý rok tancovaly. Nicméně podle knihy Josefa Čečetky z roku 1900 je dostávali i za jiné služby, které pro děvčata vykonávali :) A co je to mětýnka? Nejlepší pečivo, které děvče k posvícení připraví! Veliký koláč z nejlepší mouky, plný mandlí, hrozinek a vajec,...

Zázrak jménem tvaroh

Lidé se odjakživa snažili tak choulostivou surovinu jakou je mléko, uchovat co nejdéle. Sýry obecně, a s nimi i tvaroh, mají domovinu pravděpodobně v Orientu, kde kvůli teplému počasí docházelo k největší nutnosti uchování mléka na delší dobu. Výroba tvarohu se tisíce let vlastně neměnila, hospodyně stavěly krajáče s mlékem ke kamnům nebo na slunce, aby co nejrychleji zkyslo .Získanou surovinu pak používaly nejen k přípravě chutných jídel, ale i k léčení. Bylo ho až moc a všude Tvaroh se  běžně večeřel na chlebu rozmíchaný s novým máslem nebo kyselým mlékem. Zcela běžné byly i pomazánky z tvarohu rozhuda nebo toleranc .  Rozhuda, (výživný pokrm z tvarohu,másla, pažitky s trochou soli a kmínu. Maže se na chléb a jí se ke  kyselému mléku zejména v teplých měsících). Víš, co nevíš? Josef R. Vilímek,  1931.  Tvaroh se kořenil paprikou, pažitkou, cibulí nebo kvašenou okurkou. Takový se pak posílal jen na pole, kde byla poblíž stud...

Pomocníci, kteří už z našich domů vymizeli

Kuchyně našich praprababiček vypadaly jistě docela jinak než ty naše. Vybrala jsem pár krásných a užitečných kousků, které dnes potkáme v moderních kuchyních jen velmi zřídka, zato sto padesát let zpátky by se bez nich neobešla žádná hospodyně. Všechny fotografie jsou pořízeny v Jihočeském zemědělském muzeu, na středověkém mlýně v Hoslovicích nebo jde o nádobí moje a mojí tety. Krajáče  jsou nádoby na mléko a vaření mléka. Původně stály na třech nožkách nad otevřeným ohništěm a po zavedení sporáků získaly svou nynější podobu. Mléko bylo dříve stěžejní potravina a téměř vždy se svařovalo, takže krajáče zůstaly v domácnostech našich babiček až do konce 19. století, kdy se začaly používat smaltované hrnce. V některých domácnostech je najdeme i dnes, ale spíše nerezové. Tradičně je krajáč spojován se symboly hojnosti a úrody.   Díže Tato velká nádoba sloužila především pekařům na zadělávání velkého množství těsta. Ke každé správné díži patřilo ...