Přeskočit na hlavní obsah

Tisíciletí bylo lidstvo posedlé tučnoocasou ovcí

Podle Herodota, otce historie, se cestovatelé v Arábii mohli docela snadno potkat s létajícími hady, ptáky, kteří si staví svá hnízda ze skořice a ovcemi, které měly ocasy tak dlouhé, že je tahaly po zemi. Řecký učenec Hérodotos přímo v Arábii nebyl, ale své knihy plnil příběhy o tučnoocasé ovci, o které slyšel z vyprávění. Možná ani netušil, že ze všech jeho bájných a pohádkových zvířat je zrovna tohle zcela reálné. 








Ocas vážící 36 kilo

Po tisíciletí lidé chovali ovce s co nejtlustšími ocasy. Na tato plemena můžeme narazit hlavně ve střední Asii nebo v Africe. Některé ovce mají ocasy ve tvaru pádla, jiným se různě vlní. Ocasy ovcí Awassi mohou vážit asi 26 liber (12 kilo), což je vlastně nic ​​ve srovnání s ovcí, kterou popsal kronikář Leo Africanus ze 16. století. Její ocas měl vážit celých 80 liber (36 kilo). Tyto výrazné ovce pak umělci vyobrazovali v mozaikách i skalních malbách. Dokonce i Bible mluví i tučnoocasé ovci*. V uměleckém podání jsou ovce vyobrázovány s ocasi tak tlustými, že za sebou musí tahat vozík, na němž přítěž vezou. To pak dalo vzniknout bájím o těchto stvoření. 

Ovce Awassi





Je libo jehněčí v ocasním tuku?

Tuk z chovostu představuje pro ovce významný zdroj živin v době jejich nedostatku. Lidé však takováto zvířata hledali z jiných důvodů- kulinářských. Tuk z ovčího ocasu je výborný ke kuchyňské úpravě a používal se i jako konzervační prostředek (podobně jako u nás s vepřovým sádlem). Podle historika Charlese Perry je ocas ovce více vystaven chladu a tuk v něm má nižší teplotu tání. Podobá se tedy strukturou spíše máslu než loji.
Libanonská awarma se například skládá z nakrájeného jehněčího masa konzervovaného v ocasním sádle. Tento confit se podává k hummusu nebo vejcím. 






Dnes se s tlustými ocasy u ovcí setkáváme minimálně. Současní farmáři ovcím naopak ocasy ze zdravotních důvodů zkracují, a dělají to dobře. Ovce si na ně kálí a to velmi znečišťuje vlnu na chvostu, často pak vznikají infekce ohrožující život zvířete. Ovčí tuk se však obecně se používá stále méně při přípravě pokrmů a možná je to škoda. Koneckonců tisícletá historie není nic pro dnešní "tukofóbickou" společnost. 

*Bible Leviticus 7
  • Toto je řád oběti za vinu; je to velesvaté.
  • Na místě, na němž se poráží dobytče pro zápalnou oběť, bude se porážet i pro oběť za vinu. Jeho krví pokropí kněz oltář dokola.
  • Pak přinese všechen tuk z něho, tučný ocas a tuk pokrývající vnitřnosti,
  • dále obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok; odejme jej nad ledvinami.

Z anglického originálu volně přeložila a upravila Farmářka Lucka - Lucie Štěpničková Švihovcová. 

https://www.atlasobscura.com/articles/what-is-a-fat-tailed-sheep

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prácheňská hnětýnka

I když jsem při tvoření tohoto článku čerpala z více pramenů, aby byl co nejvíce komplexní, největším zdrojem je moje vlastní zkušenost a naše rodinná tradice. Narodila jsem se totiž na Prácheňsku a už moje praprababička hnětýnky pekla. S těmito půvabnými koláčky jsou neodmyslitelně spojeny moje vzpomínky na dětství, když jsme v listopadu s dětmi stavěly malé sněhuláčky z prvního sněhu a maminka na mě při setmění volala, ať už jdu domů, že hnětýnky jsou pečené a já mám jít zdobit. Hnětýnka za tancování i za milování  Název napovídá, že pečivo dostalo svůj název podle přípravy - hnětení těsta. Tradice praví, že hnětýnky (mětýnky, hnetynky) pekly na posvícení dívky chlapcům za to, že s nimi celý rok tancovaly. Nicméně podle knihy Josefa Čečetky z roku 1900 je dostávali i za jiné služby, které pro děvčata vykonávali :) A co je to mětýnka? Nejlepší pečivo, které děvče k posvícení připraví! Veliký koláč z nejlepší mouky, plný mandlí, hrozinek a vajec,...

Zázrak jménem tvaroh

Lidé se odjakživa snažili tak choulostivou surovinu jakou je mléko, uchovat co nejdéle. Sýry obecně, a s nimi i tvaroh, mají domovinu pravděpodobně v Orientu, kde kvůli teplému počasí docházelo k největší nutnosti uchování mléka na delší dobu. Výroba tvarohu se tisíce let vlastně neměnila, hospodyně stavěly krajáče s mlékem ke kamnům nebo na slunce, aby co nejrychleji zkyslo .Získanou surovinu pak používaly nejen k přípravě chutných jídel, ale i k léčení. Bylo ho až moc a všude Tvaroh se  běžně večeřel na chlebu rozmíchaný s novým máslem nebo kyselým mlékem. Zcela běžné byly i pomazánky z tvarohu rozhuda nebo toleranc .  Rozhuda, (výživný pokrm z tvarohu,másla, pažitky s trochou soli a kmínu. Maže se na chléb a jí se ke  kyselému mléku zejména v teplých měsících). Víš, co nevíš? Josef R. Vilímek,  1931.  Tvaroh se kořenil paprikou, pažitkou, cibulí nebo kvašenou okurkou. Takový se pak posílal jen na pole, kde byla poblíž stud...

Nenáviděné a pomluvené maso

Dnes na telecí narazíme jen zřídka. Mnozí z vás ho možná ještě ani neochutnali. Telecího bylo kdysi mnohem více než dnes. Mléčný průmysl telata potřebuje, neboť jen otelená kráva dává mléko. I v minulosti tak na každém gruntu, kde měli dojnici, přibylo z jara tele. Pokud však krávu chcete dojit, musíte od ní časem stále větší a větší tele oddělit. Každý statek tak ročně vyprodukoval několik telat. Jenže, co s nimi? telecí krk z naší farmy    Na vsi telecí skoro neznali Jalovičky se samosebou prodaly na trhu, aby se z nich za dva roky staly zase dojnice. Býky v dnešní době vykrmujeme a zhruba ve věku dvou let je posíláme na jatka k získání hovězího. Nutno je ale podotknout, že v současnosti pěstujeme na polích více obilí na zeleno, tedy na krmení, než pro svoji vlastní potřebu jídla. Naši předci však co největší plochy osívali pro sebe a vykrmovat dva roky býka by pro ně představovalo obrovskou zátěž. Jiných zdrojů masa bylo na vsi víc než dost, ale naopak hotové ...